Dne 9. 10. jsem se zúčastnila Dne rodinné terapie v lékařském domě.  Bylo  to pro mne velmi obohacující, jelikož setkání s "psychologickou" veřejností mne posouvá do jiné dimenze myšlení. Pracuji totiž jako praktická lékařka pro dospělé se zájmem o psychosomatiku a rodinnou terapii. Ráda  bych si v této mé reflexi "přihřála polívčičku" svého myšlení lékařského. Dle mého názoru je i somatický pohled na rodinu důležitý. Napadají mě dvě témata, která bych chtěla otevřít. 

1. Pohled na ženský a mužský princip. 

Nepracuji s patologickým rodinným systémem cíleně (jsem praktická lékařka),  pracuji s jedincem, který ani žádnou patologii v rodině nevnímá. Přichází za mnou se somatickými obtížemi. Někdy sama cítím, že je zde práce pro psychologa či rodinného terapeuta, ale velmi často jde jen o drobné "skřípání v systému (např. častější angíny jednoho člena rodiny). A tady skutečně jenom stačí naťuknout a mírně otevřít téma, jak to doma chodí. A během pár minut již dokáži poznat, kde je převaha mužské či ženské role. Nemám ani čas ani ambice v ordinaci řešit jejich rodinu opravdu systémově. Mnohdy stačí jen mužské a ženské chování v rodině "mírně" vyladit a angína je pryč. Ale abych toho mohla dosáhnout, tak i jako praktický lékař musím rozumět ženské a mužské roli. A ukazuje se, že skutečně systém rodiny se po mužské a ženské roli sám dovolává. Nejprve  somatizací jen mírnými příznaky, když vychýlení je jen mírné. A tam cítím roli lékaře především v primární péči (myšleno PL ,PLDD, gynekologie). Myslím si proto, že o mužském a ženském principu je důležité mluvit a učit o tom nejen psychology, ale i lékaře, stejně tak i laickou veřejnost.  A protože političtí i veřejní činitelé po vyjádření také volají, tak si myslím, že je důležité - jak na setkání několikrát upozornil Dr. V. Chvála - abychom jako odborníci vzdělaní v psychologii a rodinné terapii, ale i v lékařských oborech, trvali na tom, že mužský a ženský princip je dán biologicky a nedá se přehlížet. Příroda je moudrá a ví, proč to tak zařídila. Zcela tedy s apelem Dr. Trapkové a Dr. Chvály souhlasím a jsem s ním ztotožněna. 

2. Tradiční model rodiny muž-žena-dítě 

Mnoho se diskutovalo o tom, zdali toto seskupení má být nazýváno normou či ne. Podívala jsem se na to opět ze somatického hlediska. Rodina (jak v mnohé literatuře zmiňujete právě Dr. Chvála a Dr. Trapková ) je organismem. Já jsem tento "organismus" srovnala s jedincem, což je také organismus. Jestliže je člověk zdravý, tak všechny orgánové soustavy pracují v rovnováze a nevytváří symptom. Ale je-li drobná výchylka, tak je symptom na světě. Uvedu příklad MÍRNÉ PYLOVÉ ALERGIE. S tím také jedinec neběží hned k lékaři, ale už chápe, že situace není zcela normální. A v současné době mírnou alergií trpí téměř polovina západní populace. Pokouší se ji tedy nějak řešit. Někdy stačí kapky do nosu. Ale NORMA ZDRAVÍ to není. Chápeme to všichni, i když každý druhý pacient Vám při dotazování na osobní anamnézu odpoví - jen mírná alergie, ale to je dneska asi normální. Tudíž to nevnímá jako nemoc, ale ani jako plné zdraví. A my lékaři víme, že alergie je PORUCHA imunitního systému.  Sám pacient se často snaží si s tím sám poradit,  a při neústupu obtíží  tak vyhledá odbornou pomoc. Tudíž ví, že alergie do modelu zdraví nepatří. 

Stejně tak je to s rodinou. Odklon od tradiční rodiny je dle mého názoru "porucha systému". Je jen teď na hlavách pomazaných, jak tuto poruchu nazvat, aby nebyla velkým stigmatem a nevedla k další traumatizaci - což zaznělo v diskuzi, ale zároveň nás to nutilo pracovat s tím, že je to již odklon od "zdravé rodiny".

S oběma moderátory Dne rodinné terapie jsem souzněla celou dobu, hlavně lidsky. Mám doma dvě dospívající dcery a záleží mi na tom, aby si jednou mohli najít dospělé partnery nejenom dle kalendářního věku a mohli žít ve společnosti, kde jsou pravidla přehledná a přitom nechybí tolerance. 

Ještě jednou moc velké díky oběma.