Mluvilo se o tvorbě komunit v různých, třeba i méně běžných kontextech
Například v holandském modelu práce s rodinami v těžkém rozvodovém konfliktu i v programech iniciačních a podobných.
Mluvilo se o napojení na širokou lidskou síť a na kultivaci vzájemných vlivů světa na terapii a terapie na svět...
Mluvilo se o soustředění na zdroje.
Mluvilo se o „živém učení“.
Mluvilo se častěji o obou stranách mince.
Třeba o tom, že se muži začínají o sebe starat, jsou vyzýváni k preventivním onkologickým vyšetřením – a také o tom, že preventivně zjištěná rakovina prostaty je škodlivější než ta nezjištěná. (Protože je málo invazivní, člověk většinou zemře dřív na něco jiného. Ale když už se o rakovině dozví, už to nemůže ten muž nevědět. A jeho lékař taky ne. Myslí si, že je povinován terapií – to bývá operace s mnoha i vážnými riziky.)
Mluvilo se o pochopení místo hodnocení.
Hodnotící myšlení se ale často nerado vzdává. Jak při interpretaci vědeckých dat nemoralizovat je těžká otázka – zvlášť když ta data dávají zapravdu našim předsudkům.
Mluví se o ekologii experimentů.
Pan primář Špitz by měl radost.
On přiváděl svět na kliniku a děti a jejich rodiny vysílal „do světa“, jak jen to šlo.