Lyon, město na soutoku dvou řek, Rhôny a Saôny. Město plné vůní francouzských vín, sýrů a hedvábí, které svádí smysly. A právě sem svedl kongres EFTA- RELATES dohromady téměř 1600 systemiků ze 66 zemích světa. Do tohoto „systemického hemžení“ se vmísilo i 18 českých rodinných terapeutů. Kongres nesl název: Propojení a kontroverze v systemické teorii, výzkumu a praxi a konal se od 27. do 30. srpna 2025 ve spolupráci Evropské asociace rodinné terapie EFTA a latinsko-americké asociace RELATES.

Čeští účastníci Kongresu EFTA-RELATES v Lyonu

Čtyři dny nabité plenárními přednáškami, workshopy, sympozii, kulatými stoly a výstavami přinesly spoustu podnětů, inspirace, pocitů… Kromě významných systemických inovací a výzev v oblasti praxe, teorie a výzkumu se kongres soustředil také na společenská a relevantní témata z pohledu resilience a posilování kompetencí, jako například migrace, sociální spravedlnost, trauma, období po covidu, různé formy diskriminace, politický autoritarismus a domácí násilí.

Silný začátek

Kongres byl zahájen v lyonském Kongresovém centru a začal společným naladěním, které nebylo jen uvedením do tématu, ale také pozvánkou k navázání kontaktů s ostatními účastníky. Kolegové z Řecka pro nás připravili silně emoční audiovizuální zážitek. Za zvuků Stingovy písně Fragile, připomínající křehkost lidského bytí, se na velkém plátně promítaly obrazy konfliktů z celého světa, od těch válečných po ty, které se odehrávají za dveřmi domovů. Málokdo v sále se ubránil slzám.

Následující projev prezidentky EFTA, Umberty Telfener z Itálie, mimo jiné vyzval k politickému aktivismu. Její slova vyvolala intenzivní diskuzi, která pak rezonovala v kuloárech po celou dobu kongresu. Umbertin projev a následná debata byly vlastně pokračováním toho, co se během léta odehrávalo ve Výboru EFTA. Diskutovalo se tam, zda může profesní organizace, jakou EFTA bezpochyby je, zůstat neutrální tváří v tvář současným válečným konfliktům, a pokud by měla vstoupit do politického dění, tak kdy a jak. Na jedné straně zaznívaly hlasy, že je důležité ozvat se, když jsou ohrožována lidská práva, poukazovat na dopady válek a chránit ty nejzranitelnější. Na straně druhé ale stojí obava, že ztrátou neutrality a politizací by se organizace mohla vzdálit svému hlavnímu poslání, kterým je podpora profese a (všech) terapeutů. Tyto diskuze Výbor rozdělily a někteří situaci dokonce označili za krizi. A právě tato krize otevřela možnost, aby Umberta mohla znovu kandidovat do čela organizace, což nakonec ve volbách potvrdilo její zvolení. Velmi jsem ocenila, že Výbor o celé situaci mluvil otevřeně i na společném sympoziu všech tří komor a že připravil workshop věnovaný právě této otázce. V něm se pak do větší hloubky z různých úhlů pohledu diskutovalo téma vztahu mezi profesí a politikou.

Dění na Univerzitě

V následujících třech dnech se kongresové dění přesunulo do prostor lyonské univerzity v Palais Hirsch na břehu Rhôny. V jednu chvíli probíhalo až 11 workshopů, sympozií a přednášek. Nabídka programu byla opravdu pestrá a vybrat si nebylo vůbec jednoduché. Českou republiku reprezentovali dva aktivní přispěvatelé – Lucie Hornová a Medard Zeman. Lucie byla součástí panelové diskuse o výzkumu v systemické terapii, v dalším příspěvku představila výcvikové standardy EFTA, které vstoupí v platnost od roku 2026. Medard přivezl z Brna do Lyonu velmi působivou výstavu ochranných masek obličeje a krku pro děti z Dětské onkologie Nemocnice na Žlutém kopci, které podstupují radioterapii. Masky personál pomalovává obrázky, často i motivy superhrdinů, aby dětem pomohl lépe zvládat náročné období léčby. Pod každou maskou se přitom skrývá příběh skutečného malého hrdiny, statečného a odvážného. Spolu s Luckou připravili k výstavě i workshop o roli umění v posilování resilience.

Volby do Výboru EFTA a oceněníVolby a ocenění EFTA:

Letos skončilo funkční období členům výborů všech tří komor EFTA, a proto byly vypsány nové volby. Hlasování probíhalo online a výsledky byly slavnostně vyhlášeny na Valné hromadě, která se uskutečnila v pátek večer.

Naše Lucie Hornová byla znovu zvolena do Výboru NFTO, přičemž zastupuje roli místopředsedkyně, k čemuž jí srdečně gratulujeme. Předsedou NFTO se na další tři roky stává opět Hans–Christian Michaelsen z Norska. Nově zvolení členové Výboru EFTA následně zvolili i prezidentku EFTA a stala se jí opět Umberta Telfener z Itálie, jak už bylo uvedeno výše.

EFTA také každé tři roky oceňuje osobnosti, které významně přispívají k rozvoji systemického myšlení. Letos tuto cenu obdrželi: Matthias Ochs z Německa za popularizaci výzkumu a projekt online Research Café, Hans-Christian Michaelsen z Norska za výjimečnou péči o demokracii v nelehkých časech, Valerie O’Brien z Irska za práci na výcvikových standardech EFTA.

Moje reflexe

Každý z účastníků kongresu přijel do Lyonu s jinou motivací a jinými cíli, co chce vidět, slyšet či zažít. Co se mě týče, tak moji pozornost přitáhly především workshopy zaměřené na práci s tělem v terapii a supervizi, ať už šlo o emoční regulaci ve vedení finské terapeutky Terhi Kotilainen, dialogické rodinné sochání italského týmu Giacoma Baiarda nebo velmi originální zážitkový workshop analogie mezi hudební improvizací a rodinnou dynamikou, kterou představili kolegové z Řecka (Antonis Antoniou). Velmi mě zaujala také švédská supervizorka Elisabet Wollsén a její přístup Life Staging, který klade důraz na neverbální vyjadřování a zapojuje supervidované do improvizovaných, tvořivých konstelací.

Hluboce mě zasáhla reflexe izraelských (David Amis, Osnat Beery Grinspan) a ukrajinských (Larisa Guščina) terapeutek a terapeutů, kteří sdíleli zkušenosti s terapeutickou prací v době války, a také výzkumy polských a německých kolegyň zaměřené na podporu ukrajinských matek a jejich dětí, které uprchly před válkou. Jeden z nejsilnějších momentů nastal, když vystoupila ukrajinská terapeutka Anna Chyrkova z Dnipra, města, které bylo právě tu noc před jejím příspěvkem těžce bombardováno. Její slova jsme zahájili minutou ticha za oběti útoku.

Měla jsem štěstí, že většina přednášejících mluvila velmi dobrou angličtinou, snad jen italští kolegové trochu pokulhávali. V jejich workshopu to ale příliš nevadilo – šlo totiž víc o zážitek než o přesná slova.

Celá organizace tak velkého kongresu byla obdivuhodná. Občas se sice objevily technické potíže, ale nic zásadního. Na začátku se dokonce záhadně ztratilo 1600 tašek s bloky a tužkami, nakonec se však všechny našly. A i když na rozlučkové party došlo víno, vynahradila to skvělá francouzská kuchyně. Prostě všechno nakonec dobře dopadlo! Kéž by se to dalo říct jednou i o stavu světa….

Jak kongres prožili a zažili čeští kolegové si můžete přečíst v následujícím článku: Setkání, které rezonuje – reflexe účastníků kongresu v Lyonu 2025

Něco navíc…

Pro mě osobně mají tato setkání, kromě profesní inspirace a vřelého společenského spolubytí ještě další význam. Připomínají mi, jak pestrá a dobrodružná a zároveň náročná je naše práce, a jak velkou výzvou je osvojit si systemické myšlení, a ještě větší výzvou je si ho udržet. A také si zas a znovu uvědomím, že i když se v soukromé praxi občas cítím osamoceně, nikdy v tom nejsem sama. Ve stejný okamžik, kdy já sedím se svými klienty, tisíce dalších terapeutů po celém světě dělají totéž: přidávají se k příběhům svých klientů a spoluvytváří prostor pro porozumění, laskavost, lidskost a nejlépe i pro změnu. A právě na těchto setkáních se síla téhle neviditelné sítě stává hmatatelnou a připomíná nám, že nejsme izolovaní jednotlivci, ale součást velké, živé a inspirující komunity.

Závěrem

Velké poděkování patří SOFTu, který svým členům finančně přispěl na registrační poplatek a umožnil tak vypravit z Čech větší skupinu odborníků. Děkuji za všechny ještě jednou.

A co dál? Už teď vyhlížím příští evropský kongres, který se bude konat za tři roky. Věřím, že se ho zúčastní i další čeští kolegové, a třeba i s vlastními příspěvky. Jste srdečně zváni!

A do té doby? Těším se na Symposium v Medlově, na online Research Café a Conversations pořádané EFTA, naše Otevřené semináře i Dny rodinné terapie. To všechno je časově blíž a vlastně tak trochu „za rohem“. Tak se tam potkejme a udržujme tu živou sílu, která nás spojuje, i když zrovna nejsme spolu.

Jana Peichlová, Evropská delegátka NFTO