×

Varování

JUser: :_load: Nelze nahrát uživatele s ID: 355
neděle, 11 prosinec 2011 13:54

Jitka Vávrová: Gender a moje praxe

Napsal(a)

Vvrov_fotoJitka Vávrová: Gender a moje praxe


Téma genderu jsem ve své práci psychoterapeuta dosud plně nereflektovala. Absolvovala jsem několik přednášek na toto téma, ale nevyprovokovaly mne k tomu, abych se s nadhledem zamyslela, jak ovlivňuje mou práci. Impulsem, který mě přiměl se tímto tématem hlouběji zabývat byly až přednášky ve výcviku rodinné terapie a četba doporučené literatury, a tak jsem si toto téma vybrala pro svou seminární práci.

Po absolvování výcviku v terapii pevným objetím jsem měla pocit, že vím, jak to v rodinách funguje a co je třeba k tomu, aby vztahy v rodinách byly pro všechny uspokojivé.

Převzetí tradičního  modelu vztahů mezi muži a ženami pro mě znamenalo pevný základ, na kterém jsem postavila svou terapeutickou práci. Byla jsem přesvědčena, že čím více se vztahy v rodinách budou blížit těm ideálním, tím se budou členové rodiny cítit lépe, neboť tak budou nejlépe uspokojeny jejich individuální potřeby. Jiřina Prekopová vidí rozdíly mezi muži a ženami až jako protikladné, ale komplementární. Muži mají digitální, přesné myšlení, mají technickou inteligenci, starají se o bezpečí, zabezpečení rodiny (dědictví po lovcích, bojovnících). Uvažují přímočaře, jsou jednoznačnější. Jsou však také náchylnější k různým poruchám, mají kratší život, neunesou velké krize. Ženy myslí celostně, nepřesně, jednají podle citů, intuice, jsou ve větší míře nadány emocionální inteligencí, jsou diplomatičtější, jsou biologicky i psychicky připravené na „jiný stav“, a proto se umí lépe přizpůsobovat změnám, jsou odolnější vůči krizím. Jejich nevýhodou je sklon k nejistotě, nejednoznačnosti, což potom komplikuje výchovu dětí. Oba realizují svou specifickou sílu a zároveň jsou si rovni. Protiklady a kontrasty se podle “duchovního zákona života“ při společném soužití vyvažují a vyrovnávají a tím umožňují vývoj, který je podstatou života. Nezbytným předpokladem k tomuto vyrovnávání je láska, úcta, tolerance, empatie, vůle.

Na muže i na ženy jsou v tomto modelu kladeny značné nároky. Muži by měli mít tolik „mužné síly“, aby byli schopni ochraňovat svou ženu i rodinu a v terapii je podpoře této síly věnovaná velká pozornost. Tuto sílu a jistotu čerpají z tradic svého rodu a ze spojení s duchovními řády, ke kterému mají větší předpoklady než ženy. Ženy jsou podporovány v tom, aby načerpaly „ženskou sílu“, která spočívá ve schopnosti zvládnout těžko řešitelné krize a přizpůsobit se změnám. I ony ji čerpají z rodinných tradic, od předků svého rodu. Jsou předurčeny k následování muže, což podle J. Prekopové neznamená poslušnost, ale využití její silné stránky – větší flexibility. Měl-li by se muž přizpůsobovat ženě, byl by jejich vztah více ohrožen rozpadem (muž i žena by ztratili své jistoty). Ve znaku terapie pevným objetím je rodina znázorněna tak, že dítě je objímáno a bezvýhradně milováno matkou a matka s dítětem jsou objímány mužem a otcem, který jim poskytuje ochranu.

Terapie pevným objetím je založena na respektu ke kompementárním rolím mužů a žen a zaměřuje se na pomoc při hledání rovnováhy a přiblížení se ideálnímu modelu. Tím, že interpretuje a hodnotí v počáteční diagnostické práci s klientskými rodinami vztahy mezi partnery, jejich vzdálení se od ideálu, se však dostává na pozici toho, kdo ví, kdo si je jistý, a tím se dostává do pozice vlastní nadřazenosti. Při terapeutické práci nabízí klientům alternativu pohledu na jejich vztahy, který pro ně bývá nezvyklý, ale ne každý jej může přijmout. Pro terapeuta je pocit jistoty, že rozumí lineární či cirkulární kauzalitě, velmi lákavý a uspokojivý. Pro mne, která má ráda jasnou strukturu a jistotu, znamenala TPO uspořádání, které mi umožnilo pojmenovávat vztahy a situace a mít pocit, že se v nich vyznám, že vím, kam má práce směřuje, že své práci rozumím. Po dvou letech výcviku v systemické terapii je pro mne objevem, že je možné pracovat s mnoha hypotézami, ze kterých si klienti vybírají sami, že je možné se spolehnout na jejich kompetenci hledat a nacházet pro sebe řešení, která budou řešeními jen pro ně. Uvědomuji si, jak nerada se vzdávám svých dříve nabytých jistot, zároveň si při tetrapii začínám více všímat, kdy hodnotím, radím, beru na sebe zodpovědnost za rozhodnutí klientů a přestávám s takovým přístupem být spokojená.

Na druhé straně si uvědomuji, že způsob práce, kdy počítám s aktivitou a kompetencí klienta, mi není tak cizí, ubírám se tímto směrem již delší dobu na poli, které je mi nejbližší a kde se cítím nejjistější – při práci s dětmi a lidmi s mentálním postižením (a tam bych mohla kdykoli uplatnit svou převahu). Této práci jsem „zasvětila“ svůj profesní život od jeho začátku. Na počátku své praxe jsem se mnoho věnovala tomu, jak dětem s mentálním a kombinovaným postižením pomoci co nejvíce se přiblížit normalitě v oblasti mentálních výkonů. Bylo to vždy největší přání rodičů a já jsem se jim snažila vyjít vstříc. Využívala jsem při práci s nimi poznatků behaviorální terapie a teorií učení. Vedle toho jsem si však stále více uvědomovala, že tito lidé nejsou jen objektem naší péče, ale že jsou svébytnými osobami, které mají stejné potřeby, jako máme my sami a že je jako osoby musíme respektovat, když jim chceme pomoci. Jejich základní potřebou, která je mnohdy přehlížena, je mít vliv na dění okolo sebe, na svůj život, často jen v jeho přítomné podobě. Teprve respektuji-li tuto potřebu, mohu jim pomáhat v jejich seberealizaci, vývoji, uplatnění se ve světě. Kritériem všeho, co pro ně dělám, jsou oni, jejich spokojenost a radost z aktivní interakce se sociálním i materiálním světem. Zde jsem tedy dokázala opustit tvrdá objektivní kritéria a spolehnout se na kvalitu jejich prožívání v té podobě, v jaké ji umí projevit v komunikaci a v jaké ji já vnímám z projevů jejich chování a aktivit. Pracuji s různými hypotézami a ověřuji je v kontaktu a v komunikaci s klienty. Není to práce založená na objektivních jistotách, ale na vzájemné důvěře ve vztahu.

Systemická terapie nepočítá s objektivními kritérii, úspěšností. Prostřednictvím neutrality, nehodnocení, rozšiřování pohledu prostřednictvím předkládání hypotéz, akcentem na subjektivní prožívání klientů a jejich respektování jako osob, je podporuje v hledání a nacházení jedinečné cesty, která vede k jejich větší spokojenosti. V oblasti genderu předpokládá, že svou ženskou a mužskou identitu získáváme ve vztazích v rodinách i v širších společenských kontextech (škola, pracoviště, zájmové skupiny, politika) a že ve vztazích ji můžeme nevědomě i vědomě měnit.

V posledním století se prožívání genderu, jak jsme si ve výcvikové skupině při vypracovávání vlastní genealogie sami na svém rodu ověřili, velmi změnilo. Postavení žen se pod vlivem feministického hnutí postupně mění směrem k větší svobodě a seburčení žen. S tím, jak přibývá ženám sebevědomí, často vzrůstá nejistota mužů. Od dřívějšího značného společenského konsenzu týkajícího se komplementarity mužských a ženských rolí se prožívání genderu stalo daleko rozmanitějším. V současné době se můžeme setkat s celou škálou názorů od těch trvajících na tradičním patriarchálním modelu, kdy je mužská a ženská role jasně definována a obsahuje prvky nerovnosti, závislosti žen a větší moci mužů až k chápání mužské a ženské role jako symetrických v takových oblastech jako je moc, materiální zabezpečení, výchova dětí, péče o domácnost.

Je otázkou, co tato rozmanitost přináší. Jistě má vliv na nižší stabilitu rodin, neboť individuální očekávání jednotlivců ve vztahu k osobám druhého pohlaví mohou být velice různá a mohou se v konkrétním případě navzájem velmi lišit. Vztahy v rodinách jsou méně opřené o tradici a kladou tak větší nároky na schopnost adaptace, empatického porozumění,  hledání a nacházení řešení v situacích, na které jedinec nebyl v průběhu socializace připraven. Není tato situace více příznivá ženám, jestliže mají podle J. Prekopové větší schopnost adaptovat se na změny? Jak s tímto trendem vyrovnávají muži, kteří přicházejí o tradiční patriarchální  výsady? Ženy získávají větší svobodu, sebeurčení, nezávislost. Co získávají muži?  Mohou získat ve své partnerce rovnocenného partnera (to odpověděl můj muž, když jsem se jej zaptala), který se s nimi dělí při řešení starostí, zátěží, o zodpovědnost za rodinu. Někteří  ve své identitě posunují na vyšší místo v hodnotovém žebříčku otcovství v každodenní přítomnosti a zažívají v této oblasti pocit uspokojení.

Stává se mi opakovaně při terapii, že se v ní muži cítí lépe než ženy a ženy mají někdy pocit neporozumění. Přemýšlela jsem nad příčinami a dříve jsem si to vysvětlovala tím, že jsem si vždy více rozuměla s muži jako kamarády než se ženami jako kamarádkami, že vidím a přemýšlím spíše jako muž. Když si přečtu to, co jsem již v této práci napsala, vidím ještě druhý důvod. Má tendence respektovat tradice mě přivedla do pozice, kdy jsem ženy  ne zcela  s vlastní reflexí nabádala k přizpůsobení se možná i za cenu sebezapření.

Mám tedy možnost vydat se na cestu nejistoty, velké variability, tvořivosti. Kdybych neměla zkušenost s terapií pevným objetím, asi by mi strach nedovolil. Ta mi však poskytla "zadní vrátka" nebo to cítím také jako základ, ze kterého se do nového způsobu práce mohu odrazit. Zůstává jako možnost práce s klienty, kteří se o tradiční pojetí rodiny chtějí opřít, ale mohu pracovat i s rodinami, které hledají svou jedinečnou cestu tak, aby ji s mou pomocí více reflektovali a vědomě při vzájemném respektu tvořili.

 


Mgr. Jitka Vávrová - rok narození 1956, klinická psycholožka, absolventka výcviku v komunitní a skupinové psychoterapii (SUR), výcviku v terapii pevným objetím, výcviková terapeutka terapie pevným objetím, frekventantka vzdělávacího programu v rodinné a systemické terapii (IRT). v posledních 17 letech pracuji  v Dětském centru Paprsek v Praze, na pracovišti se zabývám problematikou dětí a dospělých s mentálním a kombinovaným postižením a jejich rodin, částečně se věnuji ambulantní klinickopsychologické praxi.

Číst 2517 krát Naposledy změněno úterý, 21 březen 2017 17:30

Zanechat komentář

Make sure you enter all the required information, indicated by an asterisk (*). HTML code is not allowed.