×

Varování

JUser: :_load: Nelze nahrát uživatele s ID: 355
středa, 21 prosinec 2011 16:20

Vratislav Strnad: K úmrtí Václava Havla, když dovolíte, poněkud osobně

Napsal(a)

Naděje není očekávání, že něco dobře dopadne, nýbrž očekávání, že to co děláme, dává smysl, lhostejno jak to dopadne. (V. Havel)

Nechci ohřívat svou malou self-marketinkovou polívčičku na smrti Václava Havla, chci se vám sdělit ze svých pocitů, když dovolíte.

Je neděle včera kol. 12 hodin, sedím v autě na cestě do Tanvaldu (v Jizerských horách, kdo nevíte) za svou mamčou, která již 16 měsíců leží v LDN (po novu v CEDRu). Komentáře v rádiu a la: Václav Havel byl…byly pro mě zprvu zprávou z Orwelovy Války světů, tj. ze světa živé fixce. Nevěřil jsem. VH ještě před 10 dny hostil v Praze Dalajlamu, jak by mohl být mrtev? (Později jsem se dověděl, že návštěva Dalajlamy byla pro VH něčím jako vědomým posledním pomazáním duchovním – od přítele.)  VH měl svět za přítele…Čech, podobně jako Gándhí, troufám si říci.

Když pak v průběhu těchto dvou dní sleduji domácí, evropskou a světovou scénu z médií (no také přes den dost pracuji)…náladu mezi českými lidmi, dochází mi: Češi (vláda, organizace, tisk, lidi) jsou zase po 22 letech ve spontánní jednotící náladě, tentokrát způsobené smrtí osoby, jež tu samou náladu (jistě ne sama!) – její zvláštní kvalitu havlovské - obyčejnosti, občanskosti, poctivosti, nezištnosti, hravosti, až lehké erotičnosti, že, a specifické dramatičnosti – spoluvytvarovala též v roce 1989.  Myslím, že Václav Havel svou smrtí (se kterou zdá se do posledka tak docela nepočítal) nepromýšlel nic, tak jako v tomto smyslu plánovitě nezpůsobil nic ani v r. 1989. Jeho smrt byla stejně civilní jako celý jeho život Havla občana (no to už jsou zas pomalu klišé, i když…). Co je to vlastně občan totiž, že…kdo-to-ví???...

Je mi jasné, že mnozí z vás jste prožili rok 1989 již ve věku postpubertálním, a že tedy mnozí z vás můžete se mnou sdílet (či též rozporovat) mé pocity z listopadu 89, když je teď propojuji s pocity přítomné chvíle. Šel jsem z Vyšehradu na Národní, nevěda ještě co se tam semele. Zakotvil jsem tehdy s přítelkyní nedaleko Národní – v rybí restauraci ve Vodičkové (dnes už neexistuje). Netušili jsme co se děje, odjel jsem potom autobusem do Jablonce za rodiči, aby mi z pozdních zpráv ČT došlo, že to teda fakt prasklo. Jsem si jist, že tomu v ten den nikdo nevěřil, protože to je mimo mentální reprezentace. Podobně včera – nikdo zdá se nevěřil, co se stalo. Žili jsme v samozřejmosti nemoci VH, se kterou on bojuje a žije nenápadně nám a s mnohem citlivější pozorností světa. Jako by pro mnohé již zemřel dříve. Ta reakce celé české společnosti je tak spontánní, že snad vypovídá mnohem více o ní než o VH. VH – svou smrtí včera – způsobil, že Češi se v předvánočním čase shánění dárků a dobývání TESK a HYPERNOV , nebývale zastavili. Zastavili chtěně, upřímně. (Ne všichni ovšem, ale to je normální.)

---------------------------------------------------------

Proč to však všechno píšu, kolegyně, kolegové?

Nechtěl jsem se už vracet do historie ISZ, vzniklého v roce 1990. Ale VH a jeho smrt mi teď způsobily, že nějak musím. Původní ISZ, který uvedl systemiku do Čech, vznikl vlastně na základě nálady, která mi nyní až příliš připomíná VH. Když jsem na jaře 1989 - ještě za totáče - poprvé vyjel na západ (byla to moje velká německá cesta, při níž jsem navštívil osm německých institucí rodinné terapie, od Augsburku, Mnichova, přes Bochumi a Stuttgart,  Hamburg až do Berlína), s žalobou prokurátora v Rokycanech jako průvodkou za kolejnicemi: že chci nelegálně opustit ČSSR – setkával jsem se v Německu s nesmírnou laskavostí a účastí, a to prostě všude: Seděl jsem např. na náměstí v Norimberku a něco pojídal. Pár od vedlejšího stolu se ptal, odkud jsem. Když jsem jim řekl, že z Prahy, zahrnuli mě dotazy na Havla a Chartu a jak to vypadá. Trvali na tom, že mi večeři zaplatí…Moji hostitelé v Mnichově na mě marně čekali, měl jsem 3 hodiny zpoždění. (Na druhou stranu, paní Gabrielle Moskau v rodinně terapeutickém institutu v Augsburgu mě považovala za komunistického špióna, měla svoje zkušenosti…nakonec mě uložila na své lůžko v pracovně.)  A takto to pokračovalo dál, ovšem ještě mnohem dál v budoucích letech po obratu (nemám ten výraz něžná revoluce prostě rád, přijde mi nepravdivý).

CHCI ŘÍCT, NÁŠ ISZ (VEDOUCÍ K NYNĚJŠÍMU G-I A ISZ-MC) VZNIKL ZA PODPORY IDEJÍ A CHARAKTERU A KONÁNÍ VÁCLAVA HAVLA. Omlouvám se, že mi to došlo až dnes. ISZ – to bylo zprvu nadšené společenství mě a Ivana Úlehly, s krásnou podporou Lenky Šimkové. Pojily nás nejen myšlenky, rodící se systemický projekt v ČSFR, pojilo nás přátelství – cítili jsme se jako bratři. Nikdy na ta léta tvorby prvotního systemického know-how (1990-1993) nezapomenu, Ivane. Jsem přesvědčen, že tehdy došlo ke krátkému spojení více věcí: naší společně sdílené politické (disentní) identifikace – našeho odborného směřování z expertního a tehdejšího poněkud odborně přihlouplého manželského poradenství – naší inspirace rodinnou terapií a podněty Petra Boše – zájmu zahraničí o věci v ČSSR ještě před listopadem 1989 a ovšem dobrých 5-8 let poté. A v tomto posledním bodě vidím osobu Václava Havla zřetelněji než kdy dříve. Nemyslím, že smrt VH učiní z naší kultury kulturu poctivější, osobnější, civilnější, vtipnější a duchovnější…

…ale někteří (i mladí!) se aspoň zastaví. Vznikl tím totiž ZVLÁŠTNÍ ROZDÍL, u nás nikým nečekaný. Nazval bych to napětím od materiálnosti a spotřebnosti směrem k civilnímu duchovnu v životě, v němž je vše, o čem jsem psal, myslím si. Rozdíl utváří informaci, u některých dokonce vědění, které - zase u některých – může přetrvat..i déle.

Ještě něco: krásný vánoce a mnoho neviditelných každodenních dárků (které dáváte, jako i dostáváte) do vašeho života v r. 2012, vám, milé kolegyně a milí kolegové, přeje Vráťa Strnad.

{text2mod}

strnad

PhDr. Vratislav Strnad

Systemický a psychoanalytický terapeut, 20 let praxe. Lektor, supervizor a kouč. Zakladatel ISZ (1990) a ISZ-MC (2005), prezident České systemické společnosti, supervizor SOFT a AMRP, člen ÖAS a akreditovaný systemický terapeut v Rakousku. Člen odborné rady SOFT. Publikuje doma i v zahraničí. Věnuje se rozvoji systemické metodologie a mezinárodního networku odborné spolupráce.

{/text2mod}

Číst 2508 krát Naposledy změněno úterý, 21 březen 2017 17:30

Zanechat komentář

Make sure you enter all the required information, indicated by an asterisk (*). HTML code is not allowed.