úterý, 18 listopad 2014 23:29

Kubička Jiří: Konfrontace a dialog v rodinné terapii

Napsal(a)

Souhrn

Jiří Kubička navazuje na diskusi o „patchwork“ rodinách. Klade si otázku, kdo chce konfrontaci a kdo dialog.

V diskusi k článku Šárky Gjuričové Vladislav Chvála píše o konfrontační atmosféře mezi rodinnými terapeuty. Kdo tuto atmosféru vyvolává a udržuje?

Vladislav Chvála ve věci Dne rodinné terapie o patchwork rodinách konfrontačně vystupuje, aniž by mu k tomu někdo zadal jakoukoliv příčinu tím, že by ho kritizoval nebo dokonce napadal. Nejsilnější zážitkem z toho dne pro něj byla událost, která se nestala: Lea Brodová se nedistancovala od SOFTu, ve kterém byla v minulosti členem výboru i odborné rady. Absurditu tohoto svého obvinění zřejmě Vladislav Chvála pochopil, protože na jeho vyvrácení v diskusi nereagoval nějakým vysvětlením, jak to myslel.

Zbývá pochopit, co jiného ho na celém Dni RT natolik rozhořčilo, že cítil potřebu mluvit o konci rodinné terapie u nás, podkládá rodinným terapeutkám tam vystupujícím názor, že rodina je zbytečná a připomíná diskusi o trestnosti incestu v Německu? O incestu ani zbytečnosti rodiny se na tom dni nemluvilo. Mluvilo se o patchwork rodinách.

Vladislav Chvála si klade otázku, zda tento výraz je přirovnání nebo dokonce metafora. Odpověď je snadná: je to metafora. Metafora není vyšší stupeň přirovnání, je to obrazné pojmenování na základě podobnosti, přirovnání je věta, tvrzení, že tato podobnost existuje. Přirovnání se pozná podle toho, že je v něm sloveso a spojka „jako“. „Chováš se jako slon v porcelánu“ je přirovnání, „likvidita“ ve finančnictví je metafora: likvidita znamená „tekutost“ a ve finančnictví se tím myslí prostředky které se dají hned použít (jsou v hotovosti, na běžném účtu) na rozdíl od peněz „zamrzlých“ v nějakých opcích, akciích atp.

„Patchwork“ je označení pro rodiny, kterým se může říkat i jinak, třeba rekonstituované rodiny. Pitváním metafory patchworku se k poznání těch rodin nedobereme o nic více než se dozvíme o financích rozebíráním metafory „tekutosti“. „Likvidita“ ani „patchwork“ nejsou metafory toho druhu, kde se předpokládá dalekosáhlá strukturální podobnost mezi označujícím a označovaným jako u metafory sociální dělohy. Vladislav Chvála ostatně nakonec v diskusi řekl, že nejde o to cizí slovo.

O co tedy jde? Lída Trapková píše, že „nejde o to, zda mluvíme s rodinami pozitivně nebo negativně, ale o to, jak bezpečnou atmosféru se podaří v terapeutické alianci vytvořit, aby bylo možné mluvit o bolestivých rozdílech.“ Někomu jde, někomu nejde. Mně přijde důležité i to, zda mluvíme positivně či negativně o jiných terapeutech a jak bezpečnou atmosféru při setkáních rodinných terapeutů vytváříme. Jak bezpečné atmosféře ve které bychom mohli mluvit o bolestných rozdílech v názorech, přispívají Chválovy osobní útoky, neopodstatněná obvinění a apokalyptické vize zbytečnosti rodiny a schvalování incestu?

Ve svém prvním textu („Máme problém? Přestaňmě o něm mluvit!“) se Vladislav Chvála pohoršuje nad tím, že terapeutky zde vystupující nepracují s metaforou dělohy a nepoužívají termín „vrozené vztahy“. V následné diskusi pak říká: „nejde mi přeci o prosazování našeho způsobu vidění. Rozdíly ve vidění by snad neměly být mezi rodinnými terapeuty na překážku. Kdo už by měl vědět, že dva pohledy jsou víc než jeden, když ne rodinní terapeuti!“ Co z toho platí?

Šárka Gjuričová ve svém článku decentně připomíná, že jsme již před časem reagovali na knihu Ludmily Trapkové a Vladislava Chvály v časopise Psychoterapie:  „očekávali jsme tehdy diskusi, ale nepřišla“. Vladislav Chvála teď píše, že „rodinná terapie bez diskuse je jako moře bez vody“ Proč tedy nediskutuje k tomu, co jsme skutečně napsali? Místo toho poukazuje na starší text z roku 2008 „Klidné dny a dlouhé vzdechy v Hejnicích“ Ten text už jednou vyšel (nejspíš zde v Softforu, kde se nedají starší články dohledat*): při čerstvé paměti jsme si tehdy se Šárkou říkali: „ale my jsme přece nevzdychali.“ Určitě ne proto, že by nám došly argumenty, jak Vladislav Chvála dosti nezdvořile tvrdí. Asi jsme tehdy v Hejnicích i něco říkali, v každém případě jsme leccos i později publikovali a Vladislav Chvála se nemusí domýšlet, co si myslíme, z jakýchsi pomyslných zdvižených obočí či vzdechů. Kdyby chtěl, může reagovat na to, co jsme explicitně napsali.

Chce Vladislav Chvála diskusi nebo konfrontaci? Zatím vystupuje konfrontačně. Mezi českými rodinnými terapeuty je jediný, kdo to dělá. Pokud má zájem o diskusi, může to snadno dokázat tím, že bude reagovat na podněty z této diskuse k jarnímu dni RT, to zatím moc nečinil. Začít by mohl tím, že odpoví na mou již vznesenou otázku: „Ta poznámka  o části rodinných terapeutů, kteří mají averzi k SOFTu, ve mě vzbudila zvědavost. Co to je za lidi a co proti SOFTu mají?“

 

* Poznámka redakce: Jiří Kubička upozornil na nefunkčnost odkazu na staré ročníky SOFTfora (2003 - 2007). Na jeho podnět jsme odkaz opravili a najdete ho zde:
https://www.dropbox.com/sh/y67l8d16jug5qp3/AADichmwgAB4V5DCorehFKIta?dl=0

Číst 2442 krát Naposledy změněno úterý, 21 březen 2017 17:25
PhDr. Jiří Kubička

Autor pracuje jako rodinný terapeut v Praze.