čtvrtek, 19 březen 2020 16:51

Šmídová Iva: Jsou muži v krizi?

Napsal(a)

Muži a mužství v ofsajdu? Zakoušení moci a bezmoci v mužské každodennosti

Shrnutí: Diskusní příspěvek otevírá některá zákoutí krize mužství. Problematizuje atmosféru stávajících mediálních debat na toto téma, nabízí možné další úhly pohledu na téma krize mužů a sociálně vědní perspektivou rámuje, jak problémy mužů a mužství nahlížet v dalších debatách.

Z novinových titulků roku 2018/9.
Obr: Z novinových titulků roku 2018/9.


Když si položíme otázku, zda jsou muži v krizi, je dobré si nejdříve ujasnit, koho myslíme tím “muži” a také, co rozumíme “krizí”. Abychom tím netrávili hodiny, pro definici krize jsem nahlédla do novinových titulků z posledního roku. Je z nich patrné, že ve veřejné mediální debatě spojitost mezi krizí a muži prostor věnován je (krize je tu s námi). Shodněme se také pracovně, že za krizi budeme považovat intersubjektivní sdílení pocitu, přesvědčení či na datech založené zprávy, že nějací lidé jsou v nesnázích, že se jim nedaří dobře a definují to jako problém. Důležité je také zvážit subjektivní a objektivní povahu této krize – i to jak obě roviny jedna druhou prolínají.

Pokud jde o muže, i o nich můžeme uvažovat jako o jednolité kategorii – o polovině lidstva – nebo o různorodých osudech, očekáváních i normativních představách, které si s nimi spojujeme. Individuálně nebo s určitými skupinami mužů.

Pokud si tedy položíme tu otázku, zda jsou muži v krizi, zůstává užitečným si také říci: muži kde, kdy, kteří? Jde o celosvětový fenomén, o něco historicky nového či jedinečného, dopapá na každého? Jde o krizi, která vede ke zhroucení dobrých pořádků, nebo jde o snahu najít východisko z neudržitelného stavu? Pokud je řeč o krizi mužů – nebo já raději odkazuji ke krizi mužství, jako společenských, historických a kulturních představách o roli či sociální identitě mužů, které jsou vždy pestré, nejednolité – známe vlastně nějaký výchozí stav (ideál, žádoucí podobu), od nějž pak krizi odvozujeme? Máme vůbec nějaký takový ahistorický generální model mužství? Byl někdy a je žádoucí? Nebo jsou dnes referenčním rámcem pro podobu mužství spíše kategorie ženy a ženství? Nebo se srovnávají s jinými muži? Ještě v  nedávné historii třeba mužství někde bývalo vymezeno spíše zralostí a odpovědností – znaky dospělosti – oproti dětství.

Naznačuji, že krize mužů není univerzálním fenoménem, ani ničím historicky unikátním, má však smysl se bavit o míře, kterou krize rezonuje ve společenských debatách – a ta je nyní, i vlivem sociálních médií, silná i v Česku. Zároveň si myslím, že se nutně neshodneme, co je povahou nebo příčinou té krize, ani jaké jsou z ní případné cesty ven.

Pokud si klademe otázky po problémech, které muži způsobují – jiným i sobě, vydáváme se podle mě správným směrem. Při statistickém pohledu na (českou) společnost je patrné, že muži jsou bohatšími a mocnějšími (než ženy). Jsou také častěji pachateli, ale i oběťmi násilných činů, mají větší sklony k závislostem (i na práci), umírají dříve a častěji páchají sebevraždy. Individuálně zakoušené problémy, osobní nesnáze, vykořeněnost a nejistota vlastní identity jsou v rozporu s celospolečensky dominantní pozicí – některých – mužů. Sociologické výzkumy naznačují, že právě tomuto paradoxu je vhodné věnovat další výzkumnou pozornost. Při zkoumání individuálních krizí mužů nejde odhlédnout od pozic, které muži jako kategorie zastávají celospolečensky. Ukáže se, že většinu problémů mužů třeba způsobují jiní muži (v rozhodovacích pozicích), spíše než často obviňované ženy (například typicky uváděné bývalé partnerky v porozvodových sporech o děti).

Vedle relativně nově zaměřené pozornosti na hledání rozdílů také uvnitř kategorie muži (nebo ženy), spíše než polarizování žen a mužů, je také fajn přihlédnout k tomu, že gender – sociální identita mužů (žen), není nějakou vlastností mužů (či žen). Není ani „svrškem“, který si ráno rozhodneme obléci na sebe. Naše celkem pestré individuální životy mají nakonec relativně omezenou volbu v tom, jak ukazovat jiným, že/zda jsem muž. A učíme se to od malička, abychom dobře zapadli. Náš gender je vztahový konstrukt, je vyjednávaný ve vtazích s ostatními. Vedle socializace hraje ale roli také nastavení společenských institucí – jako je dělba práce. Nepídím se teď po slepici či vejci, každopádně možnost individuální volby je omezena pravidly a očekáváními v tom, jak funguje soukromá a veřejná sféra, víme, kam a komu – genderově - patří péče a komu materiální produkce (placená práce). Pro mě není ani tak otázkou, zda je to tak dobře nebo špatně, ale spíše se ptám, co můžeme vysvětlit jako produkt historických, sociálních a kulturních vlivů. Mezi ně (do naší kulturní produkce) patří i velmi silný proces naturalizace společnosti – výkladů, které se odvolávají na přirozenost a tudíž neměnnost takových uspořádání. Za přírodu a přirozenost pak vydáváme něco, co je produktem lidské kultury. Je zejména poučné pozorovat, komu takový výklad vyhovuje a jak jeho udržitelnost obhajuje, nebo hořekuje nad jeho měnícím se stavem a – pro některé - krizí.

Gender - a tedy i vyjednávané a vyžadované mužství - je nejrigidněji zakotveno právě v tzv. symbolickém řádu společnosti, v normách, jazyce – a ten reprodukuje nerovné vztahy. Dominance hodnot veřejného světa jako je racionalita, aktivita a univerzálnost nad emocionalitou, pasivitou a partikulárností mají i svou jasnou genderovou linii. Problém přitom není ani tak v oné připisované jinakosti či duálnosti, ale v její hierarchii. No, a podle mě jsou stávající diskuse o mužství (v plurálu), i o krizi mužství (v singuláru), mimo jiné i hledáním odpovědí na neudržitelnost této historické dominance, genderové nerovnosti.

Předjímám, že se na tom asi neshodnu s představiteli „hnutí bílého heterosexuálního muže“, kteří se cítí být ohrožení a v krizi, ani nenajdu společnou řeč s těmi, kdo hledají odpovědi ve „funkčnějším penisu“, ani s řadou mužů ve vlivných (politických) pozicích, kteří podle mě jsou zjevnými ukázkami krize mužství, jakkoliv oni sami se vidí na vrcholu lidstva.

 

Jsem ráda, že mi SOFT dalo příležitost téma na konferenci v září 2019 společně otevřít a těším se na další debaty.

 

Doporučená literatura:

Badinter, É. (1999). XY. Identita muža. (Vyd. 1.). Aspekt.

Connel, R. W. 2005. Masculinities. Cambridge: Polity Press.

Ghaill, Máirtín Mac an. 1998. The making of men: masculinities, sexualities and schooling. Buckingham: Open University Press.

Šmídová, Iva (2006). Kritická mužská studia. In: Valdrová, J. (ed.) Gender a
společnost, Vysokoškolská učebnice pro nesociologické směry magisterských a bakalářských studií. Ústí nad Labem. PF UJEP. 236 stran. ISBN 80-7044-808-3. s. 59-70.

Šmídová, Iva, Jeff Hearn. 2015. „Četná mužská impéria. Rozhovor Ivy Šmídové s Jeffem Hearnem.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 16(1): 74 - 82. https://www.genderonline.cz/uploads/aaaf9bc34b9519c6deb7ec15da2b8bad9aea0f25_115-web-rozhovor-hearn.pdf

Hearn, Jeff, Iva Šmídová, Ivan Vodochodský (eds). (2015) Muži a mužství/Men and Masculinities (Thematic Issue). Gender, rovné příležitosti, výzkum 16(1). http://www.genderonline.cz/en/issue/38-volume-16-number-1-2015-men-and-masculinities http://www.genderonline.cz/cs/issue/38-rocnik-16-cislo-1-2015-muzi-a-muzstvi

Šmídová, Iva (2008). Muži na okraji? Marginalizovaní mladí muži bez vzdělání (Men on the Margins? On Marginalizing young uneducated men.) Gender, Rovné příležitosti, Výzkum. SoÚ AV ČR, 9, 2. ISSN 1213-0028. s. 22-28. http://www.genderonline.cz/uploads/d032bfe8b3fc5501e3ac45e8057e2c5e71981ceb_muzi-na-okraji.pdf

Šmídová, Iva (2008). Otcovství u porodu: re-konstrukce genderových vztahů v rodině. Sociální Studia 5(1). FSS MU. Brno. ISSN 1214-813X. s. 11-34

Šmídová, Iva (ed.). 2008. Pečovatelská otcovství: Zkušenost a genderové vztahy. IVRIS
Papers, Brno: IVRIS, 08/01, s. 1-72. ISSN 1803-0343. 2008. http://ivris.fss.muni.cz/papers/pdfs/ivrisp001_smidova_pecovatelska_otcovstvi.pdf

 

Další tematické odkazy:

https://gekcr.cz/sociolozka-na-genderu-asi-neco-bude-kdyz-lidi-tolik-drazdi/

https://www.advojka.cz/archiv/2014/19/novi-hrdinove

 

Číst 356 krát Naposledy změněno čtvrtek, 19 březen 2020 16:59
Doc. PhDr. Iva Šmídová, Ph.D.

Socioložka z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (Brno). Dlouhodobě se věnuje výzkumu mužů a mužství, spoluzaložila na fakultě Dětský koutek i obor genderových studií. Zkoumala jiná mužství (muže v ochraně přírody), muže na rodičovské i u porodu, rodiny kolem narození prvního dítěte, rozhodování 15ti letých o dalším vzdělání s předjímáním vlastní životní dráhy, českou reprodukční medicínu se zaměřením na praxi v porodnictví. I v těchto tématech analyzuje genderové vztahy a reprodukci nerovností. Nyní zkoumá praxi kolem ztráty dítěte v perinatálním období, ptala se na téma i otců (nejen pečujících profesí). Je členkou Rady vlády ČR pro rovnost žen a mužů a předsedkyní její Pracovní skupiny muži a genderová rovnost.

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit