čtvrtek, 19 březen 2020 16:04

Krtičková Kateřina: Karikatura mužství nebo novodobá typologie? (bigorektik a gynoidně obézní muž)

Napsal(a)

Sympozium rodinné terapie podzimu 2019 ve Vranově bylo zasvěceno tématu mužství. „Karikatura mužství nebo novodobá typologie?“ (bigorektik a gynoidně obézní muž) byl poněkud provokativní název workshopu, který jsem měla možnost prezentovat a spolu se zúčastněnými kolegy si zodpovídat na dané otázky.

V následujícím příspěvku si přiblížíme téma i prostřednictvím kazuistik z praxe klinického psychologa a rodinného terapeuta.

Na úvod si dovolím zabrousit do novodobé lidové typologie, která na základě převládajících rysů a převážně vnějších charakteristik určuje vyprofilovanou mužskou osobnost.

Před několika lety se vžil i v našem jazyce termín metrosexuál, který charakterizoval muže navoněného, upraveného, znalého módních trendů. Samotný novotvar je spojením slov metropolitní heterosexuál, což jednoznačně určuje sexuální preferenci.

Snad v jeho protikladu se objevil mužný, vousem zarostlý typ, obutý v kotníkových farmářských botech a oblečen ve flanelové kostkované košili. Muž, jehož představu si ztotožníme s dřevorubcem a jehož neodmysliteným atributem je sekera. Takový je lumbersexuál.

Ubersexuál, kupodivu není taxikářem křižujícím metropolí, ale „u“ je německé a tedy přehlasované. Tento typ je mužem, jehož objímá kouř kvalitního doutníku, pohroužen do intelektuálního rozhovoru nad sklenkou vyzrálé whisky či archívního vína. Obklopen atraktivní mladou ženou (či ženami), která zvyšuje jeho image přitažlivosti a kultu nestárnoucího charismatického muže. Úspěšného a potažmo odpovídajícím způsobem bohatého.  

Toliko z některých medializovaných mužských typů, které vznikly díky trendovým vlnám v západní společnosti a jež jsou zastoupeny celebritami z řad sportu, filmových a hudebních hvězd či britské královské rodiny.

V klinické praxi se setkáváme nejen s individuální osobitostí muže, ale společné charakteristiky vytvářejí všeobecnější typy, které se promítají v mužských rolích.

 

Pepek námořník jako předchůdce bigorektiků

Bigorexie – se řadí mezi poruchy příjmu potravy, na jejímž základě je dysmorfofobie / chorobná nespokojenost s vlastním tělem/, která stává se nutkavou. Laicky řečeno, je to jakási „mentální anorexie obráceně“, protože cílem je přibývání na váze ve prospěch enormně vyvinutého svalstva. Takovýto proces se neobejde bez cíleného cvičení, posilování a úpravy životosprávy na proteinovém základě. Pokud se cvičení a úprava životosprávy stane posedlostí, z psychiatrického hlediska má nutkavý charakter, doprovázený obsedantními myšlenkami, pak je výsledkem závislostní chování jedince, nadměrné cvičení v posilovně, formování svalstva a používání prostředků, které umožňují růst svalové hmoty. Touto poruchou trpí asi 20 procent kulturistů.

 

Ilustrativní kazuistika

Jan, 22 let, žije s matkou a dvěma sestrami, student VŠ. Otec před 6ti lety zemřel při autohavárii. Do té doby se s otcem věnoval orientačnímu běhu, byl velmi štíhlý až hubený, šlachovitý. Po smrti otce převzal roli „hlavy rodiny“, nechal orientačního běhu a začal se věnovat posilování, protože nebyl spokojen se svou postavou. Zpočátku trávil čas v posilovně několikrát týdně, před dvěma lety se zhlédl v kulturistice. Běžný jídelníček sportovce nahradil vysoce proteinovou stravou a řadou doplňků stravy. Začal nabírat svalovinu a účastnit se závodů.

Do terapie byl poslán lékařkou pro deprese, které přišly po úrazu v posilovně a operaci ramena, kdy nemohl posilovat ani cvičit. Úraz sice byl spouštěčem depresívního stavu, ale odhalil problém rozvinuté bigorexie, která vznikla pozvolným následkem neodtruchlení a nevyrovnání se se smrtí otce a zároveň předčasného a neúměrného převzetí mužské role. Společně s matkou a sestrami docházejí do rodinné terapie, ale pro anamnezu odeslán do individuální terapie s mužským terapeutem.

 

 

Gynoidně obézní muž současnosti

Gynoidně obézní muž, zní jako sofistikovaná diagnóza a může vyvolat až fantaskní obraz mužství. Ve skutečnosti se jedná se o obezitu ženského typu. Tuková tkáň totiž dokáže produkovat ženský hormon estrogen a ten aktivuje růst prsních žláz. Výsledkem je muž s pohupujícími se prsy a přespříliš širokým pozadím s objemnými stehny.

V generaci babiček se tito muži nazývali kapouny, což je podstatně nelichotivější termín než gynoidně obezní. (Kapoun je původně název pro vykleštěného kohouta, ne náhodou určeného na slavnostní pekáč.) Přeneseně používaný výraz, kterým se v minulém století hanlivě označovali muži, jejichž mužné síly byly nevalné. Apatický, s nezájmem o sexuální život, v důsledku trestuhodného vykrmování muž, který neopustí rodný dům, v horším případě ani svůj dětský pokoj. Často bývá obětí žen, nejčastěji matek, které nemají partnera či babiček, které nekriticky zaměňují obezitu za mužnou sílu. I ony bývají bez svého životního druha.

 

Ilustrativní kazuistika

Zdeněk, 38 let, pracuje jako konstruktér v automobilovém průmyslu, poslán k předoperačnímu psychologickému vyšetření před bariatrickou chirurgií, která má řešit redukci jeho váhy – aktuálně 154 kg. Metabolické komplikace se již projevily, má diabetes mellitus II.typu, vysoký krevní tlak ,spánkové apnoe . Dosavadní konzervativní způsob redukce selhal, ostatně vyzkoušel pouze ketodietu a proteinové nápoje. Řešením obezity a jejích následků má být právě operace. Ačkoliv byl z medicínského hlediska plně indikován k operativnímu zákroku, nebyl aktuálně doporučen.

Byla mu nabídnuta psychoterapie, protože u něj byl diagnostikován interpersonální typ obezity, plynoucí ze soužití s babičkou. Babička pozvána na společné sezení.   

„Zdeněk žije se svou babičkou v domě od 19ti let, kdy se jeho rodiče rozvedli, odešli a založili nové rodiny. Babička se o něj starala, zejména se věnovala péči o jídlo. Vyvařovala, protože „byl takovej neduživej“, pak zemřel její manžel, Zdeňkův děda a babička se na vnuka upnula.

Babička: „Zdenda je hodný, tichý, chodí poctivě do práce. Je až takový dobrák, že by ho každá dnešní holka využila a odkopla. Ještě by mu zbylo, že bude platit alimenty na cizí dítě. Tady mu přece nic nechybí“.

Zdeněk v průběhu terapeutických sezení pochopil svou roli a místo v babiččině životě a projev ve vztahu ke své obezitě. Začal konzervativně redukovat, babička pochopila, jaké zdravotní nebezpečí vnukovi hrozí, byla ochotna přijmout i psychologické souvislosti. Po půl roce úspěšného nastartování redukce byl doporučen k bariatrii, aktuálně 97 kg, glykémie v normě, začal sportovat, na volejbale objevil přítelkyni.    

Číst 215 krát Naposledy změněno čtvrtek, 19 březen 2020 16:08
Mgr. Kateřina Krtičková

Provozuje Ordinaci klinické psychologie 15 let v Liberci, výcvik v rodinné terapii psychosomatických poruch /CH-T/. Pracuje s dětmi, dospívajícími a dospělými, indikace pro Pt je symptomatická. V posledních letech se specializuje na léčbu výživových poruch - jak si nazvala obor, protože se jedná o PPP na jedné straně a OB na straně druhé, přičemž mezitím je někde např. psychogenní nechutenství a přejídání - spolupracuje s diabetologií, obezitologií, bariatrií a dalšími somatickými obory, též psychiatrií. V širším, už neklinickém zaměření, se vlastně komplexně zabývá "psychologií a psychoterapií stravování"- založila Psychologicko-terapeutické centrum výživových poruch Alimentum s.r.o.

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit