pátek, 25 říjen 2019 07:21

Pöslová Blanka, Hrušková Zuzana: Truchlení mužů

Napsal(a)

V textu se opíráme o vlastní osobní zážitky a profesní zkušenosti a dále o práce, které vedly Naďa Špatenková na olomoucké univerzitě a Zdeňka Dohnalová na brněnské univerzitě. Také budeme citovat zjištění mezi kolegy, kteří se nedávno zúčastnili workshopu Truchlící muži na sympoziu rodinných a systemických terapeutů s tématem mužství v krizi.

Máme respekt k individuálním odlišnostem každého jedince a k tomu, že jsme také formováni sociálním očekáváním, na které rovněž reagujeme.

Laická společnost obvykle očekává, že muži v truchlení:

  • Budou ti silnější
  • Ponesou zodpovědnost
  • Nebudou projevovat emoce
  • Se ztrátou se vyrovnají lépe než ženy

Pokud muž nesplní tato očekávání, ve společnosti to může vyvolat nejistotu a chuť povzbuzovat ho slovy například: Drž se! Zvládni to! Musíš být silný! Musíš být statečný! Vzmuž se! Vydrž!

Nejistotu to také může vyvolat u muže samotného, a pochybnosti o sobě, zda je ten správný a pravý muž, pokud truchlí odlišně od očekávání společnosti.

Rozdíly v truchlení

Dají se sledovat a popsat různé způsoby truchlení žen a mužů s tím, že je to jen hrubé zjednodušení a každý člověk má svůj vlastní originální způsob truchlení.

Obecně jsou ženy více emotivnější a otevřenější v projevování emocí, mají větší potřebu o tom, co prožívají, mluvit, a proto také snáze na sebe upoutají pozornost a dostane se jim péče.

Zjednodušeně řečeno charakteristické pro truchlení mužů jsou následující znaky:     

  1. Neukazují tolik, že se trápí.
  2. Neventilují pocity a snaží se prožitky v sobě potlačit.
  3. Neprožívají tolik emocí a nebo je prožívají s jinou intenzitou než ženy.
  4. Nevyhledávají tolik kontakt s okolím jako ženy.
  5. Nevyužívají tolik tišící prostředky, zato tendují více k zneužívání alkoholu, agrese, vzteku, sexu.
  6. Délka truchlení a „nošení zármutku“ bývá u nich kratší než u žen.
  7. Útěchu častěji hledají v práci, fyzické dřině, zálibách, sexu a alkoholu.
  8. Potřebují znát co možná nejpřesnější příčinu a okolnosti úmrtí.
  9. Nemají tak velkou potřebu si zemřelého připomínat pomocí fotek, videí, atd. , někdy mají nechuť vyslovovat jeho jméno nebo dokonce odmítají jméno vyslovit.
  10. Je pro ně těžší přijmout podporu zvenku, zejména pak podporu a péči institucionalizovanou (např. terapie, svépomocné skupiny, laické poradenství, stacionář atd. ).
  11. Projevy zármutku u nich častěji přerostou v somatické symptomy (např. bolesti zad, potíže se srdcem…) nebo v projevy agrese, vzteku a hněvu.
  12. Po ztrátě blízkého obvykle hned nastupují do práce, narozdíl od žen, které jsou častěji v pracovní neschopnosti. Výkonnost mužů v práci obvykle klesá a v pracovní neschopnosti bývají až po nějaké době kvůli častým somatickým příznakům.
  13. Ani s jinými muži nemluví často o svém prožívání a pocitech, narozdíl od žen, které o tom s jinými ženami mluví ochotně.
  14. Muži se orientují spíše na obnovu, ženy na ztrátu.

V našich praxích jsme s truchlícími muži udělaly následující zkušenosti:

  • Muži o truchlení moc nemluví, potřebují to pochopit, nějak uzavřít a jít dál.
  • Muži se bojí pocitu vlastní bezmoci, bezradnosti
  • Muži se nechtějí  bát se a složit se, tím si někdy komplikují proces truchlení, tzv. jdou proti proudu.
  • Muži častěji použijí v truchlení alkohol, kouření, pokud farmaka, pak muži častěji Neurol,  ženy častěji Lexaurin a antidepresiva.
  • Muži rychle tlačí na početí dalšího dítěte po úmrtí dítěte předchozího (Blanka), na další dítě spíše tlačí na pár širší rodina (Zuzana).
  • Muži chtějí, aby truchlící žena byla rychle zase normální, celkově.
  • Prožívají velké pocity viny, že tomu nedokázali zabránit, zachránit, zařídit…
  • Po půl roce je to doběhne…
  • Když je muž osobnostně více narcistický, hůře přizná slabost, selhání, tím spíše se objeví projevy psychosomatické – záda, srdce, žaludek, únava, poruchy spánku, úrazy.
  • Proces truchlení může být příležitostí muže konečně objevit nebo oživit Animu – „vnitřní ženu“, ale také ji naopak může úplně na dlouhou dobu potlačit
  • Někdy potřebují pro zemřelého něco konkrétního vykonat, udělat, vytvořit, napsat píseň, založit podnik na jeho počest……
  • Muž v terapii potřebuje zpočátku víc klidu, provázení s respektem k tempu a způsobu, žena se citově otevírá sama….
  • Muži bývají podráždění, když mají pojmenovat emoce, mívají strach, že pokud je jednou projeví, nebude to mít konce, zejména smutek – pláč, aby se v nich „neutopili“, ale vyhovuje jim, když někdo pojmenuje za ně.
  • Jiný roční cyklus ženy/muže
  • Muži rychleji vzdávají partnerský vztah, pokud je truchlením zasažen
  • Sex v kontextu truchlení pro muže znamená  uvolnění napětí i agrese, stejně tak i způsob sdílení
  • Muži nemívají často chuť na spiritualitu, moc to nechápou, k čemu by to mohlo být dobré, není to logické, racionální, reálné atd.

 

Co zjistili kolegové ve skupinách na našem workshopu na sympoziu?

  Ženy Muži
Jak truchlí?

- Jak které a podle ztráty

- Větší otevřenost ke sdílení

- Oplakávají

- Vyjadřují emoce

- Hledají podporu v okolí

- Přijímají pomoc snáze

- Dovolí si dát najevo oslabení

- Orientace na praktické věci

- Šetří okolí, někdy pečují i když jsou samy ve velké zátěži

- Uzavření se se ve „světě doma“

- Sekundární zisky z truchlení

- Pokračují v činnosti započaté s tím, o koho přišli

- S alkoholem a jinými látkami

- Skrytě a sami

- Agresivně

- S pocitem ztráty budoucnosti

- S pocitem nespravedlnosti a trpitelsky

- Staženi do sebe

- Se studem za své pocity

- S pocity bezmoci

- Ztráta životní perspektivy

- S pocity selhání

Co při truchlení potřebují?

- Pomoc, péči, podporu

- Blízkost, sdílení

- Vyplakat se

- Možnost samoty, samota

- Bezpečí vztahu s možností se vzdálit

- Rutinní vzorce a oddělení od nich

- Praktická pomoc

- Dostatek času (regulace, individuální potřeby)

- Bezpečné místo k „napojení“

- Rituál

- Čas a prostor

- Ujištění, že projevit emoce není slabost

- Informace o dopadu ne/truchlení

- Prostor (i pro truchlení) mimo rodinu

- Zkušenost jiného muže/mužů

- Mužskou podporu

- Rituály rozloučení

- Respekt k způsobu truchlení

- Edukace o emočním prožívání a jeho hranicích

- Možnost plakat jinak (kairos) než ženy (chronos)

Co jim především poskytujeme?

- Aktivní naslouchání

- Prostor a možnost projevit emoce

- Nehodnocení

- Sdílení

- Podpora – být v tom s ní

- Edukace o procesu truchlení, fázích

- „Legalizace“ všech emocí

- Mapování zdrojů pomoci

- Rituály

- Kontakty – pomocné skupiny

- Jak fungovat v praktickém životě

- Čas, nespěchat

- Hledání smyslu

- Přítomnost osobní

- Vyjádření se, projevení se, dovolit si projevit emoce

- Ujištění o normálnosti a adekvátnosti projevů, nehodnotící postoj, úroveň práce s traumatem

- Sdílení smutku a pláče, podpora sdílení

- Průvodcovství procesem truchlení (fáze…), struktura, mapa

- Bezpečný prostor

- Podpora od ženy

- Podpora od muže

- Větší lidská osobní přítomnost

- Propojení somatických symptomů a emocí, podpora těla, ukotvení v těle

- Zrcadlení

- Práce s krizí – rozšiřovat pole možností zdrojů (systém okolo)

- Sociální opora – sdílení

- Aktivně je zveme

- Respekt k fázím


Závěrem

Celkově můžeme konstatovat, že obecně ve způsobu truchlení mužů a žen vidíme rozdíly, jsme k nim pozorné v terapeutické práci, ale nakonec se soustředíme na individualitu způsobu truchlení a vyrovnávání se se ztrátou u jedince, páru či rodiny.

 

Použité zdroje:

Navrátil, Josef: Životní situace pozůstalých otců, Magisterská diplomová práce, Brno 2012, dostupná např. zde: http://www.dlouhacesta.cz/files/uploaded/UserFiles/DP_Navratil.pdf

Šindlerová, Denisa: Životní situace rodiny po smrti dítěte očima jejích členů, Magisterská diplomová práce, Brno 2013, dostupná např. zde: http://www.dlouhacesta.cz/files/uploaded/UserFiles/DP_Sindlerova.pdf

 

 

Číst 482 krát Naposledy změněno pátek, 25 říjen 2019 07:42
PhDr. Blanka Pöslová a Mgr. Zuzana Hrušková

PhDr. Blanka Pöslová – klinická psycholožka a rodinná terapeutka, provozuje v Pardubicích zdravotnickou ambulanci se zaměřením na děti a rodiny. Na dětském oddělení nemocnice pravidelně  konzultuje psychosomatické obtíže. Angažuje se ve vzdělávání v náhradní rodinné péči.

 

Mgr. Zuzana Hrušková - psychoterapeutka, krizová interventka a lektorka, původním vzděláním pedagožka. Pracuje s rodinami, páry a jednotlivci. Spolupracuje s Psychosomatickou klinikou v Praze www.psychosomatika.cz a s Dlouhou cestou, z.s. www.dlouhacesta.cz. Často se zabývá terapií rodin, v nichž zemřelo dítě. Lektoruje kurzy pro pomáhající profese s tématem psychosociální podpory zasažených osob při úmrtí člověka. Je členkou Odborné sekce pro psychologii krizí, katastrof a traumatu při Českomoravské psychologické společnosti.

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit