Letos proběhlo v Brně ve dnech 11.-14.5. spolu s naším Symposiem rodinné terapie i každoroční setkání EFTA (Evropské asociace rodinných terapeutů) - výboru NFTO (National Family Therapy Organization).
V České Republice toto setkání, pokud vím, proběhlo poprvé. A je to dobře. Po letech, kdy jsme organizaci nechávali na jiných, jsme, jak se říká „byli na řadě“. Výbor NFTO jsou jeden až dva reprezentanti z každé země sdružené v EFTA - tedy přibližně 30-40 lidí. Letos bylo setkání o to komplikovanější, že je krátce po volbě nového prezidenta EFTA a komunikace mezi NFTO a vedením EFTA je značně komplikovaná. Nicméně po několikaměsíčním vyjednávání a mnoha změnách ze strany vedení, začalo mít setkání reálné obrysy.
K setkání jsme zvolili „Otevřenou Zahradu“, pozoruhodný ekologický prostor rozkročený mezi veřejnou a soukromou sférou.
Je zvykem zkombinovat setkání EFTA s národní konferencí dané země, a to v podobě „scientific event“ - jednodenní odborné společné konference. Smyslem tohoto společného času je propojit některá specifická témata dané země s Evropským kontextem. Tato tradice je obvykle trochu problematická, díky jazykové bariéře, ale její smysl dle mého názoru stojí za opakované pokusy o úspěch.
Z českého prostředí jsme zvolily „přístupy inspirované metaforou“ a postavily tak vedle sebe „rodinu jako sociální dělohu“(Chvála, Trapková), „pátou provincii“(McCarthy - presentované Valeríí O`Brien) a „Flying Ojects“(Cany).
Zejména konfrontace prvních dvou přístupů vyvolala rozsáhlou diskusi, pokračující následující dva dny.
Druhým blokem čtvrtečního večera byla presentace práce Davida Amiase a jeho kolegů z tavistocké kliniky v Londýně s dětskými a mladistvými uprchlíky. I když se zdá, že to zatím není téma v České republice pro některé kolegy zásadní, inspirací bylo především to, jak skupina několika terapeutů na částečný úvazek dokázala přenést svoji znalost práce s rodinami do extrémního prostředí „první linie“ zoufalé situace. Osobně se domnívám, že právě schopnost převést zkušenost dialogického uvažování, spolu s teorií systémů do „neřešitelných situací“ ve veřejném prostoru je jedna z oblastí rozvoje rodinné terapie. Vidím zde paralelu k tomu, jak se v ČR například rodinní terapeuti staví k „přemosťování“ medicínské, sociální, psychologické roviny u psychosomatických pacientů.
Na páteční dopoledne jsme účastníky EFTA převezly do Rakvic, kde probíhalo Symposium rodinné terapie. Zvolily jsme netradiční formát k presentaci tématu „Dialogy o dialogismu“ (Roubal, Ochs, Fialová, Hornová).
V ČR je zajímavá situace tím, že je zde silná tradice jak Gestalt, tak systemického přístupu. Obě dvě tyto komunity se v současné době vztahují k dialogismu, i když každá vychází z jiných kořenů. Obě komunity zatím fungují na teoretické rovině zcela odděleně, i když v praxi máme zkušenost s živým propojováním.
Snaha propojit různé pohledy i na teoretické úrovni, možná byla příliš ambiciózní a bohužel i díky technickým potížím nevyšla, tak jak jsme doufali.
Technické potíže bohužel výrazně ovlivnily i následující příspěvek Jiřího Kubičky na téma “Rodina a celosvětová identitární kontrarevoluce".
Reflexe Davida Skorunky :“Politický aktivista nebo odborník na konverzaci? Dilemata práce s rodinou v tekutých časech“ otevřela mnoho palčivých otázek.
Bohužel došlo ke komunikačnímu šumu a David se až na poslední chvíli dověděl, že jeho příspěvek bude tlumočen do angličtiny. Situaci s přehledem zvládl, ale i tak mu za organizační tým dlužíme omluvu.
Velké poděkování patří Jarmile Tolimatové za pohotové tlumočení, paní sekretářce Jitce Vinklátové a především týmu rychnovské ambulance, který pohotově přivážel, odvážel hosty, běhal pro čerstvé pečivo, bezlepkovou dietu, květiny a plnil všechna další přání hostů a to vše zadarmo, ve svém volném čase.
Po návratu do Brna pokračoval intenzivní program NFTO. Především díky hojné účasti reprezentantů ze zemí bývalého východního bloku vznikl pozoruhodný prostor k reflexi „komunistického traumatu“ v souvislosti se současnou uprchlickou krizí. Paralely poskytly osobní vhled do příběhů konkrétních lidí a jistě v mnohých z nás zanechaly silnou prožitkovou zkušenost.
Sobotní program byl zaměřen na sdílení zkušeností s posunem role rodinných terapeutů v dnešní „neklidné době“. Možnosti a limity využití IT technologií v naší práci, zejména s rodinami jejichž členové jsou nuceni často odcházet za prací do ciziny, role rodinných terapeutů v systému komplexní péče o klienta, výsledky výzkumů využitelné v prosazování legislativních změn v jednotlivých zemích byly jen některá z oslovených témat.
Doprovodný program ať už v podobě čtvrtečního posezení s moravským vínem, páteční komentované prohlídky Brna či sobotní zahradní taneční párty s rautem a vynikající swingovou kapelou pana Bártka myslím vyšel nad očekávání dobře. Tančilo, povídalo a zpívalo se dlouho do noci, odborné příběhy se mísily s osobními v nezapomenutelné atmosféře.
Myslím na práci Daniela Sterna o přítomném okamžiku tak klíčovém pro terapii a možná i pro život sám. Trvá asi 3 vteřiny. Někdy se v něm měsíce práce ztratí, třeba kvůli technickým potížím, ale někdy se zadaří ta vzácná chvíle propojení nastane. Člověk ji nemůže zařídit sám, ale moci být její součástí je dar.
„A hlavně jim za nás poděkuj, bylo nám tu moc dobře!“ vzkazoval výbor EFTA. Tak vyřizuji a připojuji se k poděkování všem, kteří nám tohle setkání pomohli připravit.
