Prosincový večer, venku tma. V Praze inverze, leží jak deka nízko nad zemí. Nejlépe být doma v teple a užívat si advent. Hrstka statečných rodinných terapeutů se po práci vypravila na seminář. Někteří docházejí se zpožděním, na Malostranském náměstí je velká nehoda, doprava je komplikovaná. Známé i nové tváře.
Paní Brodové jako moderátorce nepřišla pozvaná kolegyně s kazuistikou, tak se semináře ujala sama a po svém. Přinesla rodinu ze své práce, má její souhlas. Seznamuje nás s ní, ochotná rodina.
Rodina přichází v situaci, kdy jedno z dětí, ačkoliv se těšilo, může chtít zůstat na kolektivní akci pro děti bez rodičů jen krátkou dobu. Pak „musí“ domů. Tam se trápí s jedením, má strach, že mu jídlo bere schopnosti. V rodině je sourozenec vlastní i polovlastní. Modelujeme první setkání, máme také reflexní tým .
Hypotetizujeme po přestávce. Navrhujeme řešení. Dotkneme se současného trendu hodně mluvit o zakázce, padne jméno Karla Tomma, pojem cirkulární dotazování, externalizace, vzpomínáme na teorii vazby.
Jak to je s bezpečím v rodině? Jak vypadala rodina, když dítěti, jež nese příznaky, bylo jako jeho nejmladšímu sourozenci? Jak jel starší sourozenec prvně někam mimo rodinu na delší dobu? Kdo má přijít na příští sezení? Rodiče chtějí dítě maximálně respektovat. Je respektu dost nebo moc? Potřebuje dítě s příznaky více pozornosti? A od koho? Není už mámy moc? Nemá už toho máma moc? Navrhujeme ptát se na výjimky… Máme respektovat přání části rodiny, že příště přijde jen část nebo máme trvat na tom, že přijdou všichni? Jakou roli má batole v rodinné terapii? Co se děje, když máma s dítětem „neslyší“? Dokáží rodiče spolupracovat? Kdo si je s kým podobný a v čem?
Nakonec se dozvídáme, jak to s rodinou bylo dál. Čas nám vystačí tak akorát. Ještě si popřejeme k Vánocům a vzhůru do noci, k vlastním rodinám.
Tak zas příště, za dva měsíce, v novém roce.
