Jim Wilson je zkušeným systemickým terapeutem, který svou pozornost rozděluje mezi práci s rodinami s dětmi a vzdělávání pomáhajících profesionálů nejen na území Británie, ale i v dalších státech Evropy a USA (pod záštitou organizace Partners for Collaborative Solutions, v níž je jedním z ředitelů). Svá teoretická východiska a postřehy z praxe shrnul nejprve v knize Child-Focused Practice: A Systemic Collaborative Approach, na kterou roce 2007 navázal titulem The Performace of Practice; Enhancing the Repertoire of Therapy With Children and Families. Přečtení druhé jmenované mě přivedlo na seminář. Kdo by si nechtěl rozšířit svůj repertoár pracovních nástrojů, že?

Pro absolventa výcviků ISZ jsou Wilsonovy teoretické pozice velmi srozumitelné. Vychází z bytostného respektu svých klientů. Terapeutický výcvik absolvoval u G. Cecchina; za svou přijal nejen doktrínu, ale i jeho mimiku a gesta, která s jistou dávkou sebeznevažování rád demonstruje. „Pěstuje si" zvědavost na klientovy příběhy a uplatňuje systemickou logiku. Dále byl ovlivněn koncepty T. Andersena (např. „vnitřní dialog" či vnášení „přiměřeně neobvyklého" do rozhovoru), H. Goolishiana (konverzační teorie) či J. Shottera (pozornost zaměřená na to, „co se přihodí" v terapii). Teorie a přístupy považuje za základnu, která nám umožní být kriticky reflektivní, a na níž stavíme různé terapeutické styly. Styl je totiž tím, co nám umožňuje „hrát na stejné struně s rodinou". Wilsonovy styly jsou inspirující svou hravostí, kreativitou, informovanou spontaneitou (volit ty postupy, na které klient dobře reaguje), bezprostředností a citem pro improvizaci. Atmosféra semináře otevírala dveře hravosti a fantazii, což jsou při práci s dětmi a jejich rodinami cenné devizy.

Z procvičovaných technik bych ráda zmínila „vyprávění příběhů". Před očima mám demonstrované video, na kterém Jim sedí v hlubokém předklonu na židli a vypráví chlapci sedícímu na zemi u hromádky hraček. V místnosti je ještě maminka, sestra a terapeutka, ale v tuto chvíli je Jimova pozornost upřena výhradně na něj. V průběhu sezení se terapeutka dotkla tématu, o kterém se nechtěl bavit a on se stáhl, ale teď kluk ani nedutá a poslouchá příběh o tom, co udělala jiná rodina, která byla v podobné situaci. A není divu...to vyprávění je totiž barvitě podané, je v něm prostor pro imaginaci, otázky „jak to asi bylo dál" a „co myslíte, že udělali"...a ve finále je celá rodina znovu zapojená do hledání řešení, které bude vyhovovat jim.

Jinou technikou, kterou jsme si vyzkoušeli v praxi, jsou vnitřní dialogy (inner talks). Wilson je uplatňuje např. v situacích, kdy chce rodině nabídnout „přiměřeně neobvyklý" pohled na věc. Terapeut se stylizuje do pozice „ztělesněného vnitřního hlasu" jednoho z členů rodiny, který dostane úlohu „porotce". V tuto chvíli terapeut obvykle opouští i svou „terapeutickou židli" a někdy se spontánně mění i rozsazení dalších zúčastněných. Všichni jsou seznámeni s tím, že následující sdělení není sdělování faktů, ale určitá fantazie, jak asi problém/situaci prožívá jeden z nich, a následuje vlastní sdělení. Na tuto zveřejněnou vnitřní řeč navazuje hodnocení „porotce", jak moc byl terapeut blízko/daleko, co mělo ještě zaznít, a pak se vyjadřují ostatní členové rodiny...

Mohla bych psát také o tom, jak jsme techniky procvičovali, o diskusích, které navazovaly, o hudebních metaforách, ale to, co chci nechat zaznít závěrem, je ona vše prostupující THE PERFORMANCE OF PRACTICE - umění práce s klientem, chcete-li. To, co Jim Wilson nabídl, je oživení naší práce, tradičně postavené na slovech, o bohatý arsenál neverbálních projevů, o kus komediantství, který rozšíří prostor pro nalezení nového poznání, nového, pro klienta příjemnějšího životního příběhu. Nebo nám vhodně zvolená terapeutická etuda „jenom" pomůže překonat nepříjemný moment tupého prázdna a do práce s rodinou vnese ducha spolupráce.

I s odstupem pár týdnů si uchovávám hřejivý pocit, který z tohoto setkání nejenom s Jimem Wilsonem vzešel. A těším se na další seminář.

Druhý den semináře (dvě podrobné kazuistiky s cvičeními a rozprava o teoretickém zázemí) bude brzy na CD k zakoupení v E-shopu ISZ-MC (www.isz--mc.cz )

Mgr. Helena Šašková - sociální pracovnice, absolventka psychoterapeutického výcviku Umění terapie v ISZ a ISZ-MC, od roku 2007 externí spolupracovník ISZ-MC, v současnosti pracuje jako volnočasový pedagog se zdravotně postiženými ve Stockport Cerebral Palsy Society, Stockport, Velká Británie.